Povinná maturita z matematiky nebude
České školství se posledních několik let posouvalo jen jedním směrem – dozadu. Čím dál větší sjednocování a zestátňování všeho od přijímaček až po maturity, snaha o přestavbu zastaralého systému malá, v praxi skoro nepoznatelná. Chystané zrušení povinné maturity z matematiky tak může působit jako první náznak obratu k lepšímu a mělo by budit optimismus. Tak snad konečně hurá.
Záchranná brzda
Ministr tak v poslední chvíli zatáhl za záchrannou brzdu. Ze státní matematiky mívala běžně až polovina studentů, kteří si ji doteď vybírali dobrovolně (!), čtyřku nebo pětku. Takoví dobrovolníci tvořili většinou pětinu až čtvrtinu ze všech maturujících. Ať už je vina na jakékoli straně, dokládají tato čísla, že by s povinnou matematikou hrozila katastrofa.
Řada škol už se sice na novinku chystala přidáváním hodin matematiky do rozvrhů, není ale jisté, jestli by jedna hodina týdně navíc něčemu zásadně pomohla. Že kroky, které školy podnikly, přijdou vniveč, je pořád menší zlo, než aby tisíce humanitně nebo jazykově zaměřených studentů propadlo, nebo třeba mělo zbytečně zásadní problém s maturitou. A to způsobený nedostatkem našeho školství ve výuce matematiky, který nezavinili.
Popularizace bičem?
Ale podívejme se na začátek celého problému tak, jak ho před lety pojmenovával ministr Chládek. Jeho úvaha byla taková, že si málo lidí vybírá technické obory a matematiku je tak potřeba zpopularizovat. Proč by k tomu ale měla vést zrovna povinná maturita, to nikdo dodnes pořádně nevyjasnil.
K lepší pověsti matematiky povede jedině lepší výuka. „Řešení“ v podobě povinné maturity působilo spíš jako sociální experiment a můžeme být rádi, že chce její zavedení Plaga odložit o deset let a do té doby odstranit příčiny nízké oblíbenosti matematiky.
Zajímavost taky je, že nejhůř maturanti v minulých letech dopadali u úloh z aplikované matematiky a logického myšlení – tedy těch, které by měly být použitelné v životě pro každého. I to dokládá, že je načase udělat změny v systému, a ne přidávat bič na studenty na závěr.
Málokdy se píše o pozitivních změnách v politice. Je ale potřeba uznat, že tahle pozitivní rozhodně je. A ještě lepší bude, pokud na se na ni v dalších letech bude navazovat. Třeba zrušením jednotných přijímaček, které nutí školy upozaďovat vlastní kritéria přijetí, vrácením hodnocení maturitních slohů do škol nebo přehodnocením zastaralých vzdělávacích plánů. To už by nebylo jen zatažení záchranné brzdy, ale rovnou obrat směrem k 21. století.